Princ
Princ
Lehký vánek vane k nám,
lehce si se mnou pohrává,
v dáli totiž zahlédla jsem stín,
z kterého jde vidět míň a míň.
Záblesk modrých očí,
které s oblohou splývali,
upřeli na mě svůj pohled,
a já se už necítila na dně.
Já pohlédla na tu něžnou tvář,
kterou pokryla z úsměvu zář,
mé srdce na chvilinku pokrylo,
štěstí malilinko.
Střetli jsme se pohledem,
brala jsem to s nadhledem,
šeptla jsem lehounce,
kdopak si záhadný cizinče?
Padl k nohám mým,
jsem tvůj idol vysněný,
tvá představa z hloubi duše,
která v tobě pořád tluče.
Na chvíli ti aspoň splním,
tvé přání vroucí,
nemůžu tě milovat,
ani polibek ti dát,
i když bych si to moc přál.
Tak aspoň naplním tvou duši,
a dám naději srdci,
které bude jednou pro někoho bušit.
Pak zvedl se do výše,
jako by byl bez tíže,
a rozplynul se v dým,
který zmizel za komín.
Ale já vím,
kde žije,
u mě to je,
je moje představa,
přáním tvořená,
která se ve mně ukrývá.
Vím, že tam jednou bude,
pravá láska, něha,
objevím svého opravdového prince,
kterého budu moct,
chytnout za ruku,
políbit.
A co ty víš,
třeba to budeš,
právě TY!!!