Narkoman
Narkoman
Už vím,
jak se cítí narkoman,
na posteli leží,
má pocit,
že stále běží.
Před nebezpečím utíká,
strachem málem nedýchá,
lidé ho zavrhli,
před světem ukryli,
na kliniku zavřeli.
Přitom to býval člověk,
jako každý jiný,
vídala jsem ho,
jak chodil ráno pro noviny.
Pak ho však z práce vyhodili,
prej nebyl dost pilný,
keci, dřel celý hodiny.
Tak to s ním šlo z kopce,
nejdřív ukrad hodiny matce,
pak zlatou vázu tetce,
za chvíli rozkrad celý byt,
až nezbyl mu ani klíč.
Na ulici bydlet šel,
jinde místo nenašel.
Válel se tam celý den,
co taky dělat měl?
Než fetovat jen.
Nikdo to nechápal,
nikdo mu nerozuměl,
až jednou policejní vůz přijel.
Chudáka neložil,
a zas odjel.
a na tý ulici,
zbyl po něm jen ten mariánkový olej.
Teď v nemocnici sám leží,
snaží se o to,
aby přežil.
Já jsu mu velmi podobná,
ne nefetuju, nekradu,
jen mám stejnou náladu.
Samota mě tíží,
nikdo na mě nevzhlíží,
lidé na mě nemyslí,
pukám z toho lítostí.
Chtěla bych někoho mít,
a ne pořád sama být,
a v mlze žít.
To chci asi moc,
zatím musím sama přečkat noc,
přece jednoho společníka mám,
smutek se nazývá.