Brouček
Brouček
Slunce svítí,
nádherně je,
lehký větřík vane.
Čechrá mi vlásky,
nemám žádný vrásky,
na ruce mě šimrá brouček,
přiletěl sem na palouček.
Svěřil mi tajemství,
že jeho srdíčko hřeje plamen největší,
miluje berušku,
co bydlí kousek u potůčku.
Ona ho taky zbožňuje,
a prý hrozně miluje,
teď spěchá za ní,
aby ji přinesl štěstí na dlani.
Je to krásné když kolem vás,
vše jen tiše září,
i úsměv na mé tváři,
který však pohasl.
Jakmile mrak vnesl,
do krajiny chlad,
a lít začalo hned.
Kde je ta krása,
co tu byla?
Tak rychle se vytratila,
vidím jen,
jak ten před chvílí šťastný brouček,
běží rychle na palouček.
Chtěl zachránit berušku,
co uvízla v potůčku,
pomoc však nesehnal,
tak tiše zaplakal.
Uronil slzičku,
pro svou milou berušku,
i mě ukápla slza,
ale bohužel,
tak už to na tom světě bývá.